V minulém článku jsme si rozebrali schopnosti a nyní na těchto pevných základech solidního silového, vytrvalostního a rychlostního tréninku můžeme stavět a učit se mnoha novým dovednostem.
Nejdříve se pojdme podívat jaké tipy dovedností máme. Dovednosti se dají v parkouru dělit různým způsobem, ale nejčastěji používaným je dělení přejaté z Method Naturel, které později popsal a přizpůsobil pro parkour Ryan Ford.
Technika je ideální způsob jak provést nějakou věc, v našem případě dovednost/parkourovou techniku. Pokud máme dobrou techniku znamená to že dokážeme provést pohyb jednoduše (s relativně malým usílím), přesně a pokud možno elegantně.
Technika určité dovednosti se učí především nácvikem a samotnou dovedností. To znamená že pokud se chceme maučit nějaký pohyb je nejllepší dělat pohyby které se chceme naučit, a pokud nám to naše úroveň schopností či techniky nedovolí, alespoň děláme techniku, která je technicky nejblíže ke kýžené dovednosti tzv. nácvikem.
Nácviky se liší podle dovednosti, kterou se chceme naučit. Vetšinou jde o techniky, které mají simulovat správné provedené dovednosti tak, aby bylo provedení jednodušší, nebo částečné. Jako příklad si můžeme představit že kotoul vpřed je nácvik pro dovednost salto vpřed. Nácviky se potom skládají do metodických řad, které mají pomoci postupně a správně naučit dovednost cvičence.
Je však potřeba si uvědomit že metodická řada je jen pomůckou pro to jak se naučit danou techniku a postup se může lišit člověk od člověka. Pokud máme problém s danou technikou je třeba pohyb rozebrat a věnovat se problematickým částem. Můžeme tak trénovat například odděleně odraz do salta vpřed, zvedání pánve pro lepší výšku v saltu, švih pažemi atp. Všechny tyto dodatečné nácviky jsou využívány pro dodatečnou práci na dovednosti salta vpřed.
Jsou asi tři nejjednodušší způsoby jak se efektivně učit. Prvním a nejlepším je si najmout zkušeného trenéra, který pozná technické chyby a provede cvičence pohybem od začátku učení až po jeho konec. Druhým způsobem je postupovat podle příruček, videotutoriálů a dalších dostupných matriálů s důrazem na správnost postupu. A posledním způsobem, kteří používají pokročilejší atleti je vizualizace a videozáznam. Při učení je důležité vždy postupovat podle zásad učení.
postupovat podle metodických řad, od nejjednoduššího po nejtěžší pohybovou dovednost. Zachováme tak bezpečnost a zefektivníme tak učení.
Proces (motorického) učení se skládá ze čtyř fází. generalizace, diferenciace, automatizace a tvořivé mistrovství. Každá z těchto fází trvá jinou dobu má jinou formu a má jiný efekt na CNS (centrální nervový systém).
Fáze jako takové nám mají napovědět jak moc umíme pohyb. V první fázi (generalizaci) se s pohybem učíme pracovat, poznáváme ho a mentální i fyzická aktivita je tak vysoká. Po této fázi přecházíme do fáze Diferenciace v které se pohyb definitivně učíme a pohyb jako takový bychom na konci této fáze už neměli zapomenout. Druhá fáze je středně psychicky I fyzicky vyčerpávající, skládá se především z opakování pohybu, který se může lišit pokus od pokusu.
Třetí fáze automatizace do které přecházíme posléze je charakteristická tím že pohyb stále opakujeme a zdokonalujeme, do chvíle kdy pohyb není ideální formou, kterou by měl být. Pohyb je relativně nenáročný, protože využíváme jen potřebnou dávku síly a soustředění.Poslední fáze tvořivé mistrovství je fáze, do které se člověk vůbec nemusí dostat, do fáze tvořivého mistrovství se můžeme překlenout z fáze automatizace a to pokud cvičenec pochopí jakým způsobem pohyb funguje a dokáže měnit jednotlivé prvky nebo upravovat a přestavovat pohyb, nebo pohybovou řadu. Jak název napovídá tato fáze je mistrovstvím pohybu a pouze nejlepší a nejvíce pohybově inteligentní jedinci jí dokážou dosáhnout.
Čím více jednotlivých dovedností zvládame tím lépe funguje tzn. transfer (přenos) mezi nimi a tím lépe se nám učí novým a složitějším dovednostem. Proto je stěžejní věnovat se co největšímu spektru pohybů a naše tělo nás potom odmění schopností se pohybovat jednoduše plynule a krásně. Zlepšuje se nám koordinační schopnosti. docilita a skrze trénink se nám zlepšují i fyzické atributy (schopnosti) jako je síla, rychlost, nebo vytrvalost.
Zároveň je potřeba pochopit že některé dovednosti jsou složitější technicky, nebo fyzicky a před jejím úspěšným zvládnutím musíme jedno, druhé, nebo oboje zlepšit. Proto je dobré postupovat postupně a nikam nepospíchat a pohyb dělat v co nejvíce variantách a obměnách. To samo zapříčiní lepší zvládnutí techniky a hladší rozvoj koordinačních schopností, které jsou pro techniku nejdůležitější. Zároveň je pohyb zábavnější a pestřejší.Je mnoho dovedností a technik. Všechny potřebují čas, dobré základy a píli. A proces učení nikdy nekončí. Stává se však jednodušším a zábavnějším čím zkušenější a lepší jsme.
