Nebudu sem psát to co jsem řekl jen nejbližším, ale můžu v klidu říct že důvod mého tréninku se během času mnohokrát změnil. A tím se změnila i moje osobnost a cíle. A jsem si jist že lidé co mě znají déle to sami zpozorovaly. Ale důležité je že ten cíl tam pořád je. čím větší je, tím dál se člověk dostane.
Pokud chcete být nejlepší traceuři na světě... prosím ! Ale varuji vás že nikdy nejlepší nebudete pokud je to váš konečný cíl. Jsou na zemi lidi, kteří dělají parkour a žijou svůj život pro vznešenější cíle než být jen na okamžik oslavován. Navíc jen stěží budete šťastní když svou lásku k pohybu nemůžete sdílet s ostatními.Daniel Ilabaca dělá parkour Protože doufá že změní lidem životy. To je obrovský cíl. Neurčitý. Nedosažitelný, a přesto na dosah ruky. Pokud máte cíl jako on nikdy nebudete mít strach ani nebudete váhat. Prostě budete vědět stejně jako já že tohle je správné ( pro mě) a tohle už ne. To se neslučuje s mými cíli.
A to je parkour vědět kdo jsem a dosáhnout toho. Že cíl který jste si vytyčily se stane reálným a skutečným.Vidím kolem sebe mnoho lidí kteří hledají smysl života, a přitom si nepoloží základní myšlenku, co udělají s časem co jim byl darován.
Lidé jsou často zahořklý a pesimističtí. Protože je jednodušší být takový jaký se cítíte být a zkazit náladu ostatním než se přes problém přenést a být tím pozitivním člověkem co nabijí ostatní dobrou náladou. Je těžké najít v té nejhorší věci na světě dobrou stránku, a každý má nárok na to zakolísat a ztratit se. Ale měly bychom se radovat z maličkostí, jinak nikdy nebudeme spokojení s tím co děláme.Lidé se snaží ostatním zalíbit, místo toho aby byly spokojení sami se sebou. Ušetřím vám čas a starosti. Nepomůže vám když vám 10 nebo 100 lidí řekne že jste úžasní. Musíte se tak cítit sami. Jinak je to jen a jen iluze. Musíte cítit že vás váš život baví.
Chtěl bych inspirovat lidi. Inspirovat je k tomu aby byly sami sebou. aby se cítili dobře. Aby věděly že někým jsou. aby byly kreativní a optimističtí v tom co dělají. Hraví a respektovaly ostatní, zvlášť ty, kteří jim předaly něco užitečného. Myšlenku. Myšlenka je totiž to co mění životy a dělá z chudáků šťastné lidi. A ne nemluvím o penězích.Lidé často vidí chyby svoje na ostatních a nenávidí ty, které je nemají. Učit se od takových lidí je těžké. Ale stojí to za to. Naučit se je mít rádi a učit se od nich. Obohatí to obě strany. Častokrát vidím jak se lidé srovnávají, a když dojdou k názoru že jsou horší tak jsou nešťastní, ale přitom by měly být šťastní že mají Tolik toho co se můžou naučit. Ironií potom je když se tak cítí obě strany.
Je konečně potřeba aby si lidé uvědomily, že trénink nemá vést k výsledkům ale jen k pochopení a sebepoznání. To že zvládnete nějakou techniku nepramení z počtu opakování, ale z toho že chápete jak se pohybovat a jak využít vaše tělo.Snad jsem vám odpověděl na několik otázek na které se nikdo nikdy nezeptá.
"Jan Assasin Pospíšil"
